Životopis

Sopranistka Alice Randová již během studií na Pražské konzervatoři u profesora Luďka Löbla spolupracovala s různými komorními soubory, jako jsou Camerata Nova, Musica Bohemica, Quotliteb, s kterými měla možnost vystupovat v zahraničí. V závěru studia začala zpívat ve sboru opery Národního divadla, kde se začala uplatňovat i v menších sólových rolích.

Rozhodující pro další uměleckou dráhu byl její úspěch v interpretační soutěži v Hradci nad Moravicí, kde jí bylo nabídnuto stipendium Českého hudebního fondu. Využila ho ke studiu u profesorky Jitky Švábové. V té době se též zúčastnila interpretačních kurzů v Piešťanech u Magdalény Hajóssyové a Petera Mikuláše.

Do Národního divadla se vrátila v roce 1990, ale již do sólistického souboru, kterému dala přednost před nabídkou angažmá v Komorní opeře. Zde zaujala hlavně v řadě Mozartových postav: Despina v Cosi fan tutte, Zuzana ve Figarově svatbě, Pamina v Kouzelné flétně a zvláště pak v roli Zerliny v Donu Giovannim v nastudování Sira Charlese Mackerrase u příležitosti znovuotevření Stavovského divadla a dvousetletého výročí smrti W. A. Mozarta v roce 1991. V této roli se též představila v Bayreuthském Markgräfliches Opernhaus v roce 1996 a 1997.

V Národním divadle dále nastudovala například roli Mariken ve Hrách o Marii od Bohuslava Martinů, Laurettu v aktovce Gianni Schicchi, Terinky v Jakobínu od Antonína Dvořáka, Frasquity v Carmen od George Bizeta, Karolky v Její pastorkyni od Leoše Janáčka, Kuchtíka v Rusalce od Antonína Dvořáka, Aksini  v Lady Macbeth Mcenského újezdu od Dmitrije Šostakoviče a další. S Národním divadlem hostovala ve Finsku, Řecku, Hongkongu a několikrát v Japonsku.

Soustavně se také věnuje koncertní činnosti. Českou Republiku reprezentovala na Dnech české kultury ve Vídni v roce 1990 a v Londýně v roce 1993. S Českou filharmonií natudovala v roce 1993 Solvejg v Peer Gyntovi pod taktovkou Gerta Albrechta.

V současné době se věnuje i výuce zpěvu.